Překlad nejstarší listiny z báně zvonice v Mohelně z roku 1611
Ad majorem Dei optimi maximi gloriam
K větší slávě Boha nejdobrotivějšího a nejvyššího
Na čest a chválu Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavenej a důstojnej Rodičce Boží Panně Marii a všem svatým a vyvoleným Božím, církve svatej katolickej k rozmnožení, obcím a potomkům budoucím k potěšení a památce věčnej.
Letha Páně 1611 v sobotu před svatým Vítem [to je záhada, protože sv. Víta vždycky bylo 15.6., což roku 1611 byla sobota. Je to sice podivné, ale požár byl asi 8.6.] vyšel oheň od Kašpara Tkalce mezi 17. a 18. hodinou na celý orloj, od kteréhožto ohně zhořelo domův sousedských 46. Přitom krov na kostele, ve věži zvony 3 se slily a na kostele čtvrtý, tolikéž rathaus, hodiny, též zvonec, jehož se užívalo k obecní potřebě.
Item dvůr panský a všecko, což při něm od dřeva bylo, v prach obráceno jest. S toho ohně prudkostí větru v dědině Lhanicích zhořelo domův [neuvedeno].Potom tohož roku ve 4. nedělích okolo půl noci v pátek na sobotu z dopuštění Božího u Matouše Ondráka hrom zapálil, od kteréhož ohně 4 domy zhořely.
Letha 1612 dány jsou k slívání 2 zvony v městě Jihlavě, kdežto se s lásky Boží dobře podařily a přivezly a potom zavěšené byly, kostel pak z nuzné potřeby z doškami přikrytý do času jistého byl.
Letha 1628 z snešení obcí, které k tomu záduší náleží, zjednán jest slovutný pan Jan Šratek, mistr řemesla tesařského, aby on vystavil krov na kostele a na věži tak, jak náleží, což se všecko stalo tak, jak se spatřuje.
Téhož roku 1628 zjednán jest pan Jakub, mistr řemesla zednického, soused města Velkej Mezřiče, aby zdi na věži povýšil, krance udělal a potom krov cihlami zavřel a upevnil, jak na mistra dobrého náleží, udělal, což všecko se stalo a dokonalo léta Páně 1629. Z čehož všeho Pána Boha všemohoucího, blahoslavenej Panně Marii a všem svatým čest, sláva a děkování a jméno Páně pochváleno na věky věkův. Amen.
Copak všechno se stalo léta 1631
Za šťastného panování vrchnosti na ten čas dědičnej, vysoce urozeného a osvíceného pána, pana Jana Babtisti [Baptisty, tj. Křtitele] hraběte z Werdenbergu, též Jeho Jasnosti císařskej rady tejnej [tajného rady] a komorníka a nejvyššího dvorského canclíře [kancléře] etc., svobodného pána na Náměšti a Rosicích;
Za správce církevního dvojí cti hodného pana Mathiase Bartoniusa, toho času faráře mohelského;
Za ouředníka slovutného pana Bartoloměje Osovského;
Za časů ouřadu a starších z městys Mohelni pana purkmistra Martina Dočkala a Vavřince Malcata, Lukáše Ostrýho, Šebestyana N., Pavla Batelky a Matěje Kočvary;
Za rychtářův Václava Čady, za kostelníkův Tomáše Šidly a Václava Zarychty, za písaře p[ana] Víta Kotrby Třebíckého
K tomu pak co na pomoc byli obvzlaště [!] městys Mohelno, dědina Lhanice, Kramolin, Kradoruby [!] a Senohrady nad chrámem Páně jako nad matkou děti se rozpomenuly
To pak všecko, co se koliv stalo ponejprv ke cti a chvále Pána Boha všemohoucího, církvi svatej katolickej a poctivé obci k potěšení.
Poněvadž Tempora mutantur et nos mutamur in illis – Časové se mění, a nic v nich stálého není, poněvadž i lidé v nich se mění.
Překlad listiny z báně zvonice v Mohelně z roku 1726
O. A. M. D. G. [ Omnia ad maiorem Dei gloriam. Všechno k větší slávě Boží.]
Ordior a summo praeg. Omnibus entibus Ente. Ens summum Deus est. Ens Deus omne sibi.[Počnu od nejvyššího Jsoucna jež předčí všechna jsoucna: nejvyšším Jsoucnem je Bůh, Bůh je jsoucnem sám sobě.]
Ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavenej a důstojnej Rodičce Boží Panně Marii a všem svatým vyvoleným Božím, církvi svatej katolickej k rozmnožení, poctivým pak obcím a potomkům budoucím k potěšení a památce věčnej.
Léta Páně 1726 dne 8. Máje na den zjevení S. Michala Archangela k 6. hodině po poledni z dopuštění Božího uhodil hrom do věže (u přítomnosti mej Josefa Kostelníka, faráře místa toho, pana kaplana Pavla Bochníka toho času mohelského a pana Matěje Křikavy, toho času radního obecního písaře) u chrámu Páně mohelského a ji velice skazil, stolice pod zvony porušil a jeden sloup při velkém zvonu na drobné kusy zdrobil. Zeď na mnohých místech ranil, což také i vrata aneb dveře pod věží porušil, plech z boty aneb ze špice vrchu odtrhal a cihly z vrchu věže sem a tam rozházel etc.
Léta téhož 1726 zjednán jest pan Antonín Procháska, mistr řemesla zednického, soused z městys Náměště, aby zdi tej věže od hromu rozbořené vystavil, vycvekoval křidlicema, vrch přikryl a co potřebného jest, jak na mistra dobrého náleží, opravil a zdělal, přitom celou věž na ostro od vrchu grancu až dolů dobře zomítal, za to dílo se dalo jemu 45 fl[florénů, tj. zlatých] a 2 míry pšenice.
Item téhož roku 1726 zjednán jest slovutný pan Jan Eckmahr, mistr řemesla tesařského, aby krov na věži a celý vrch jak obci ukazoval, udělal, stolice pod zvonami a trámy potřebné zdělal, za jeho práci a dílo dalo se mu 80 fl. a 2 míry pšenice.
Materiální věci, tj. dříví, křidlici a odkorky i něco prken milostivá vrchnost náměšťská darovala. Plechu se koupilo za zádušní peníze 3 soudky za 75 fl. v Znojmě, klempířovi se dalo od práce 27 fl., od knoflíku aneb báně a kříže železného pozlacování a malování dal jistý benefactor 6 fl., který byl obvzlaštně milovník svatého kříže.
CvraVIt nuDVM benefaCtor InaVratI et pIngI aere proprIo
Et CrVCeM parIter eX DebIta et pIa IntentIone et proposIto sVo.
Dobrodinec se zavázal postarat se vlastním nákladem o pozlacení a výzdobu báně
a také kříže z náležité a zbožné myšlenky a svého úmyslu.
Velká písmena dávají letopočet v prvním řádku 1721 a ve druhém 1726.
In cruce me Christus sibi concrucifixit amore,
Na kříži mne Kristus láskou k sobě přibil
In cruce me Christo concrucifigat amor.
Na kříži mne láska přibíjí ke Kristu.
Omnibus ex crucibus mihi dilectissima crux est
Ze všech křížů je mi nejmilejší kříž
In qua cum Christo sim crucifixus ego.
Na němž jsem ukřižován s Kristem.
In cruce sit requies, crux haec mihi cantet in aure
V kříži je odpočinutí, tento kříž ať mi zlatě zní
Praestat enim voces hujus amasse lyrae.
Ať je mi zárukou, abych vskutku miloval zvuky této písně.
TvrrIs Ista aeDIs sacrae aere proprIo et paroChIanorVM reIntegrata eXtat.
Tato věž posvátné budovy povstala obnovena nákladem vlastním a farníků. - Chronogram udává rok 1726.
Co pak se všecko stalo roku 1726
Za šťastného panování nejjasnějšího pana pana Karla, toho jména 6. císaře římského, krále uherského, českého, španělského, arciknížete rakouského a margkraběte moravského etc., pána nás všech nejmilostivějšího. Za šťastného panování na ten čas milostivé vrchnosti dědičné na Náměšti, vysoce urozeného Jeho Excellentí pána, pana Jana Philippa S[vaté] Římskej říše hraběte z Wertenbergu, Jeho Jasnosti císařské skutečného komorníka a raddy tejnej [tajného rady], a Její Milosti Excellentí p[aní], paní Marie Alžběty S[vaté] Ř[ímské] říše hraběnky z Werdenbergu, rozenej z Lamberku, a Jeho Milosti pána, pana Kazymira hraběte mladého z Werdenbergu, toho roku zasnoubeného a v stavu manželském dne 7. Julii potvrzeného.
Za správce církevního dvojí cti hodného pana Josepha Antonia Kostelníka, toho času faráře mohelského, březnického, králického a jenošovského [!], za dvojí cti hodného pana Pavla Bochníka, ten čas kaplana mohelského, a docjí cti hodného pan Ondřeje Němce, ten čas cooperatora mohelského.
Za šťastného panování pánův officirův náměšťských, urozeného a udatného pana Jiříka Lamberta, toho času hejtmana náměšťského, pana Štěpána Rull důchodního, za pana Jakuba Pistaura purgkrabího, za pana Joannesa Roll kontribučního a pana Antonia Kauska polesnýho etc. Za pana Pavla Igna, pocti[vého] rectora spolu varhaníka, rozeného z města královského věnného Poličky z Čech.
Za času auřadů a starších mohelských slovutného pana Urbana Malcata purkmistra, 2. pana Matěje Suchýho, za 3. Jiříka oStrýho, za 4. Tomáše Holýho, za 5. Jakuba Bílýho, za 6. Václava Hanáčka.
Za rychtářův pana Blažeje Šandery a Ondřeje Karmazína,
Za radního písaře pana Matěje Křikavy, rozeného z města Telče,
Za kostelníkův [to není dnešní kostelník, ale kostelní hospodář, dnešními slovy řečeno členové kostelní komise obecního úřadu, kteří měli v rukou kostelní finance, o kterých se výše psao jako o zádušních penězích] pana Jakuba Přibyla, pana Matěje Chytky a pana Jiříka Žáka,
K tomu pak nápomocni byli obvzlašť městys Mohelno, dědina Lhánice, Senohrady, Kramohelno [!]a Kraderuby [!].
To pak všecko, cokoliv se stalo, ponejprv ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené a důstojné Rodičce Boží, všem milým Božím svatým, patronům chrámu tohoto, a poctivým obcem sem patřícím a potěšení k památce věčnej. Amen.
De fulmine.
Vis ea, vim, sine vi robur, sine robore reddit.
Ad que fere non ens, entia quaeque facit.
O blesku.
Ta síla nabízí sílu bez síly, moc bez moci,
A vlastně není jsoucnem – utváří všechna jsoucna.
De tonitra.
Quando solet gravibus mugire fragoribus aether
Terra nihil metuens absque pavore tremit.
O hromu.
Kdykoli se vzduch rozburácí mocným duněním,
Země se chvěje beze všech obav a strachu.
Proroctví sv. Tomáše Becketa, arcibiskupa canterburského a mučedníka, s výkladem
Prophetia St. Thomae Cantuariensis Archiepiscopi et Martiris cum interpre[tati]one
Proroctví sv. Tomáše Becketa, arcibiskupa canterburského a mučedníka, s výkladem
Prophetia Lilium in meliori parte manebit
Proroctví Lilie zůstane v lepší části
Intepretatio Rex Galliae felix erit
Výklad Francouzský král bude šťastný
[tak se to pořád opakuje, já to nebudu na každém řádku opisovat, jen počáteční písmena]
P Et intrabit in terram Leonis carentis auxilio quia bestiae, regionis suae dentibus pellem ejus dilacerabunt
A vstoupí do země lva, postrádajícího pomoci, protože šelmě roztrhá kožich zuby svého království
I Galli haeretici expulsi intrabunt in Angliam sub signo Leonis positam destitutam auxilio se haereticis Anglis coniungent et rebellione lacerabunt pellem, quod est Regnum Angliae
Vyhnaní francouzští bludaři vstoupí do Anglie zrádnou pomocí pod znamením lva, spojí se s anglickými bludaři a rebelií budou trhat kožich, jímž je anglické království
P Leo stabit in agre inter spinas regni sui
Lev se postaví v poli mezi trny svého království
I Rex Angliae Superiori erit in loco privato regni sui non in aula sederit inter tribulationes
Anglický král bude sedět ve svém království na soukromém místě, nikoli v královské síni mezi společníky
P Filius hominis veniet cum magno exercitu transiens aquas ferens ferus in brachiis suis
Syn člověka přijde s velkým vojskem přes vodu s divokostí ve svých pažích
I Filius Imperatoris Leopoldi veniet cum exercitu magno in brachiis suis bestias ferens id est potestate habens subjugatos haereticos et infideles et progressum faciet ad aliud territorium
Syn císaře Leopolda přijde s velkým vojskem drže ve svých rukou šelmy, totiž maje moc nad podmaněnými bludaři a nevěřícími, a bude pokračovat do jiných zemí
P Cujus regnum est in terra aenea timendus que per universum mundum
Jeho království je zemi aenejské a je třeba se ho obávat po celém světě
I Hoc regnum est Regnum Romanorum, cujus
To království je království římské, jehož
rex est filius imperatoris, timendus per universum mundum ut olim Romani
král je synem císaře, kterého je třeba se obávat po všem světě jako kdysi Římanů
P Aquila veniet ex parte orientali
Orlice přijde z východní části
I Imperator Romanorum veniet Constantinopoli
Římský císař vstoupí do Konstantinopole
P Extensis alis super solem in magna multitudine populorum suorum
S roztaženými křídly nad sluncem s velkým množstvím svého lidu
I Ex turbis iustitiam cum magna potentium fidelium multitudine
Vyžene spravedlnost s velkým množstvím mocných věřících
P In adjutorium filii hominis
Na pomoc synu člověka
I Ad adjuvandum filium suum regem Romanorum
K pomoci svému synu, králi římskému
P Illa anno castra deserentur et magnus timor erit in mundo
Onoho roku zpustnou vojenská ležení a bude velký strach ve světě
I Eo nemo tempore nemo audebit contra imperatorem et regem Romanorum castra movere, quia sub actis populi valde eos terrebunt
Onoho času nikdo neuslyší proti císaři a králi římskému o budování vojenských ležení, která se budou velmi otřásat pod činy lidu
P Et in quadum parte Leonis erit bellum inter plures reges
A v části náležející lvu bude válka mezi mnoha králi
I Et in quadem parte Angliae erit bellum quia plures affectabunt Regnum Angliae et pro corona dimicabunt
A v části Anglie bude válka, v níž mnozí budou usilovat o anglické království a zápasit o korunu
P Et erit sanguinis diluvium
A bude záplava krve
I Et per hoc bellum Anglia mundabitur ab haereticis sicut mundus a peccatoribus per diluvium
A touto válkou bude Anglie očištěna od bludařů jako svět od hříšníků potopou
P Lilium perdet coronam, de qua filius hominis coronabitur
Lilie promarní korunu, kterou bude korunován syn člověka
I Rex Galliae perdet regnum et filius imperatoris, rex Romanorum, fiet etiam rex Gallorum
Francouzský král ztratí království a syn císaře, římský král, se stane též králem francouzským
P Et per 4. annos sequentes fiens praelia multa inter fidem sectantes
V následujících 4 letech budou četné boje mezi pronásledovateli víry
I Et per 4. annos sequentes fient praelia multa inter catholicos et acatholicos
V následujících 4 letech budou četné boje mezi katolíky a nekatolíky
P Major pars mundi destruetur
Větší část světa bude zničena
I Haeretici et infideles, qui majorem partem mundi possident, exterminabuntur
Bludaři a nevěřící, kteří drží větší část světa, budou vyhnáni
P Caput mundi erit ad terram
Hlava světa bude na zemi
I Turcicum imperium, quod in multitudine infidelium reliquos haereticos et infides superat, annichilabitur
Turecká říše, která množstvím nevěřících převyšuje zbylé bludaře a nevěrné, bude zničena
P Filius hominis et aquila praevalebunt et tunc erit pax in universo orbe terrarum
Syn člověka a orlice převládnou a od této chvíle bude pokoj na celém světě
I Filius Romanorum imperatoris et imperator dominabitur omnibus et tunc erit pax universalis
Syn římského císaře a císař budou panovat nade všemi a nastane všeobecný mír
P Tunc filius hominis accipiet signum mirabile et transibit ad praemissiones
Nyní syn člověka obdrží podivuhodné znamení a přejde k předeslanému
I Tunc filius imperatoris ad signe aquilae et a bandarum Austriacarum addet lilia Gallica, id est accipiet insigne regni Galliae cum admiratione omnium et occupabit Palestinam seu Terram Sanctam, quam Turca nunc habet, quod olim intendebat
Nyní syn císaře ke znamení orlice a rakouských praporů připojí francouzskou lilii, totiž přijme význačné království Francie k podivení všech a obsadí Palestinu čili Svatou Zemi, kterou nyní drží Turek, o niž kdysi usiloval
S[anc]t[us] Ludovicus, rex Galliae.
Svatý Ludvík, král Francie
Proroctví,
Který se v Neapoli u Pánův Patruv Benediktynu v jednom hrobě jednoho umrlého v rukách na
jednej cínový neb olověný tabulce v roku 1725. vynašlo, jakž takovy převor z téhož kláštera …bec obětoval a vídal
Totiž
V roku 1740
Velký třesení země v celým světě
V roku 1760
Afrika má hořet a město Řím v krvi splejvat
V roku 1790
Boží hněv přijde na celou zem
1800
Pána Boha bude málo kdo znát
1845
nebude žádný pastýř
1886
povstane jeden veliký muž
1890
věrní zas poznají Boha v Trojici Svaté
1990
zhasnou hvězdy na obloze nebeské a bude jeden ovčinec a jeden pastýř a potom den soudný
Popis přiložených předmětů:
Est hic sacra cera Innocentii XI. mirae efficatiae
Toto jsou posvátné vosky Inocence XI. s mocnou účinností [voskové reliéfy, většinou s Beránkem Božím apod., vkládané např. do skleněných skříněk na oltářích apod. Říká se tomu svátostky nebo agnusky.]
Sentit opem miles mercator naufragos ager
Nulla potest fieri cerea cera magis.
Tu moc ocení voják i kupec i trosečník i nemocný,
Žádný voskový předmět nemůže být z čistšího vosku.
S. Lucae shedulae de conceptione B.V.Mariae contra tempestatem et magias variaque alia maleficia flagellum diaboli.
Cedulky sv. Lukáše o početí blahoslavené Panny Marie proti bouřím a různým jiným větším čárům, bičům to ďáblovým.
Et statua B. V. Mariae ex reliquiis confecta.
A soška blahoslavené Panny Marie, zhotovená z ostatků (zhotovená z hlíny z římských katakomb).
Josephus Antonius Kostelník, p[ro]. t[empore].
Parochus Mohelnensis, Březnicensis, Kralicensis et Jenošoviensis.
Toho času farář
Překlad listiny z báně zvonice v Mohelně z roku 1836
Ve jménu P[ána] N[ašeho] Ježíše Krista a blahoslavenej jeho Matky Marie Panny a našich milých patronů všech svatých já níže podepsaný pro věkův a našich milých potomků památku jsem toto písmo sepsal, tak jak sem všecko cokolvěk zde předkládám, sám očitě viděl a skusil.
Zde laskavý p[ane] čtenáři! Tobě předkládám spis od roku 1611 pod znamením Nro I, který vypisuje, jak teho roku Mohelno od P. Boha ohněm navštíveno bylo. Druhý spis pod znamením Nro II., jak po druhý toto městečko roku 1726 tím jistým živlem bylo potrestáno.
A nyní poslechni, jak léta Páně 1835 zasej pod tím živlem kleslo,. Za času a šťastného panování rakouského dvoru, nejmilostivějšího pana císaře Ferdinanda, syna císaře pána Františka prvního, které nejen jeho vlastní poddaný země, ale i cizí potentátové s pláčem a žalostí na věčnost sprovázeli a želili, jak to mnohé spisy po smrti jeho na světlo vydané zřejmě dosvědčují. Pak za šťastného panování nad hrabstvím náměšťským Jeho Excellenzi vysoce urozeného pána a pana Jindřicha sv[até] římskej říše hraběte z Haugwitz, jeho cís. král. Milosti tajnej rady a komorníka, pána na Náměšti etc. etc., a za pánů a pánů teho panství officírů. P[ana]
Josepha Schüllera, vrchního, P[ana] Martina Bendy direktora, P[ana] Jana Zirnfusa Waldmeistra [lesmistra], P[ana] Lipp burgrabího, P[ana] Petra Jaroscha důchodního a P[ana] Karla Srby obročního.
Za času mohelského P[ana] faráře Antonína Krále a jeho P[ana] kaplana Václava Veselýho.
Za času mohelského auřadu P[ana] Josepha Michla, vrchnostenskýho správčího, Kašpara Nováčka staršího, Andresa Horáka mladšího pudmistrův, France Maršálka staršího, France Mrni mladšího rychtářův a Josefa Hollýho, Josefa Horáka, Karla Kotula, Jana Ostrýho konšelův a Philipa Kostelníka, obecního hospodáře, a Antonína Müllera, obecního písaře.
Právě na den svatých apoštolů Petra a Pavla vejš menovaného roku, asi o půl dvanáctej hodině polední, z trestatedlnej neopatrnosti vyšel oheň u France Pelána, domkaře pod domovním Nro 65.
Tudy přelaskavý P[ane čtenáři] i P.P.[páni] posluchači, ani slov, ani pera nemám, s kterým bych vám důkladně rychlost a prudkost tohoto ohně a hrůzu a strach lidu vypsati mohl. Ale mám zato, že mému zde stojícímu tehoto velikého neštěstíopisu jeho nedokonalost tvá důvtipnost dosadí, pročež slzavým okem a třesoucí rukou přistupuji k mému předcevzetí.
Půl dvanáctej hodiny asi být mohlo, když jsem já níže podepsaný jako farář dolů stupivše z kazatelně začal tehdejšímu kraderobskému [!] p[anu] myslivcovi Josef Kroh (spravedlivě Vránovi) jeho narozenému nemluvňátku svátost svatého křtu udělovati začal a můj P[an] kaplan u Božího oltáře Gloria zaspíval, tu Franze Holýho manželka celá zděšená běží, viďa mě u chrámových dveří s pláčem a křikem křikla Ježíš Maria, velebný pane, nelekají se, u Pelánů hoří. Toto slyševše lid v chrámě Páně při službách Božích přítomný, hned se úprkem z kostela valil a k pomoci pospíchal, však ale všechno usylování a všechno vynasnažení docela marné bylo, poněvač veliké sucho, nedostatek vody a nejvíc prudkost neslýchaného povětří byly zlý a nešlo na tem ohni, který v půl hodině šedesát osm domů, jeden a padesát stodol, školu, farskou sejpku a chlívy, věžu a chrám Boží a v něm varhany a stolice zachvátil a v popel obrátil. Tady já vím, milý přítelíčku! Že si pomyslíš ó, to není pravda; to je věc nemožná, ale já jako farář a očitý svědek z mojím duchovním stavem ti to potvrzuji, že tomu tak jest: a abych ti jen něco v tvej nedůvěře zjevil, tak ti můj příběch [!] zde na důkaz stavím. Víš, že sem nahoře zmínil, že sem začal dítě křtít: a hle! Tu sem všechny ceremonie vynechal, dítě sem okřtil, domů doběh. Talár slík, kaput vzal a k ohni pospíchal, ale tak jak jinoši, tak i já sem naspět utíkal a než sem od ratuza do fary přišel, juž mé maštale hořely. Tu sem nam é lidi domácí křičel, aby všeho zanechali a utíkali: a sám sem za moji sejpku šel, tu sem stál a nad rychlostí toho ohně se divil: a právě sem na vežu hlídal, jak se chytala. Tu hodiny začaly bít a dvanásct ani neodbily, juž se veža dolů poručela. Tu suď, ale suď právě, zdališ lžu aneb ne. A s tehoto všeho můžeš si představit a povážit tou núzu, bídu a psotu, která nás zachvátila: tu sme ani pro sebe ani pro pozůstalý dobytek teho nejmenšího nepodrželi: a kdyby se lásky a milosti našeho milostivého Excellenz Pána hraběte a dobrých lidí jistě jistě by sme byli zahynuli. Ale Excellenz pán kde? jak? A s čím jen mohel, všemožně se vynasnažoval naše rány hojit, bídu a zúfanlivost od nás zahnat. On hned naporučil něco píce pro dobytek a něco obilí všem pohořelým ze svých forot vydat, on taky milostivě rozkázal stavěcí dříví, pálených cihel a škřidlice udělit, a jeho outlé a milostivé srdce nejobzlaštnější zřetel na chrám Páně mělo, tento on hned ještě ten rok, tak jak před tym byl, zasejc nechal postavit, a v druhém roce svou laskavo štědrou ruku na školu, vežu a jinší stavenia milostivě obrátil a tak kde jen, a s čím jen mohel nás potěšoval. Zato ať jemu je svrchovaný Pán Bůh hojná odplata.
Takto laskavýma a přívětivýma příteli i cizí obce se k nám jak mohli se proukazovali a nám nápomocni byli: a s túto láskou a přičiněním obci Mohelskej, Lhanickej, Senohradsej, Kraderobskej[!] a Kramolskej vsi do dvuch let, stál kostel, věža a jiná stavenia pod škřidlicou jak se nyní spatřují: s čehož všeho buď Bohu věčná čest a chvála: a nyní odvracuji se od tehoto truchlivého a pláče hodného pádu.
A přikročuji k některým paměti teho času hodným věcem a příběhům. Tady by arci první místo zaslúžila ta vejloha, kterou náš nejmilostivější Excellenz pán na chrám Páně, viežu a fární stavenia udělal; ale poněvač mě nelze do jeho důchodků a vydání nahlédnút, tak jen nejmenší summy dle mého zdání tudy kladu, deset tisíc stříbrných zlatých po mimo almužny.
Pak roku 1805 byli zde Francouzi a roku 1809 po druhý. Na tyto pády leta Páně 1811 přišel patent na peníze, které dle svej ceny na pátý díl zřícené byly, tak že rensková bankocedulka platila jen čtyry groše: a pěti rynsková rýnský a tak daleje: kuprové [měděné] ale peníze, jedny a sice dvojgrošáky, byly docela zříceny, pěti grošáky byly grošáky a třicet krejcarníky anebo půl rýnščáky dvojgrošákama učiněné, jen krejcary krejcarama zůstaly, stříbro ale a zlato teho času bylo v limbu: jen papírky a měděné peníze až k roku 1825: tu zas sme spatřili stříbro a zlato a banconotti. V těchto dvaceti letech obzlaštně roku 1815 – 16 - a 17 bylo más vína za rýnský až po 3 f.[florény, tj. zlaté], jeden funt masa za 36 x[krejcarů], míra žita za 20 – až po 40 f., míra pšenice od 50 f. až do 70 f.
Roku 1826 byla hojná ouroda ve všem obilí, tak že se do stohu skládalo.
Roku 1827 byl chrám Páně obkraden a všeho, co stříbrného bylo, zbaven, ale z Boží milosti a na uctívání slova Božího bylo to všechno u mlejna Mohelskýho v jeskyni nalezeno.
Roku 1832 nemoc tenkráte menovaná cholera morbus mnoho tisíc lidí a mnohých náhle s tímto světem rozlúčila.
Roku 1834 požehnal P. Bůh hojnost vína a sice tak dobrého, že se mu rovného ani ve stu letech nenacházelo, a ani sotva kdy nalezne.
Roku 1836, když sem milostivy pan biskup brněnskej diözesy, pán František Gindl, generální vizitaci opověděl a držel a taky biřmoval, světil taky ten u chrámu Páně vynikající a mezi vchodem do kostela a novou zakristií stojící kříž, který mimo mnohých jiných druhých a chrámu Páně potřebných věcí jako lampu, ku všem Božím oltářům antipendia, korporále etc. etc. jak nápis jeho ukazuje, pan Jozef Holas i jeho paní postavit nechal a daroval.
Toto všechno já níže podepsaný ve jménu Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha Svatého svým kněžským ouřadem potvrzuji a se podpisuji bydlící v Mohelně léta Páně 1836 dne 10ho června.
In VIgILIa beatorVM PetrI
Et PaVLI grassabat IgnIs, ego
CeCIDI, sto rVrsVs.
V předvečer svatých Petra a Pavla vzešel oheň, byla jsem poražena, znovu stojím. – Chronogram ukazuje 1835.
Die supra signata
Dne výše poznačeného
Antonius Král manu propria [vlastní rukou], farář, tehoto spisu skladatel
Wenceslaus Wessely, cooperator Mohelnae
Mathias Watzula, cooperator 1836
Franz Marschalek, rychtář
Fridrich Gustav Herzog z náměštskej s. k. fabriky klempíř dělal tuto pikslu