Počátky lidových misií

V naší zemi sehrály lidové misie velmi důležitou úlohu. Pravidelně bývaly téměř v každé farnosti už od 17. století. Vedením lidových misií se zabývali především jezuité. Ti pořádali v době rekatolizace i tzv. kající misie. Dále se v naší zemi misiím hodně věnovali a opět znovu věnují redemptoristé. Díky lidovým misiím se mnoho lidí vrátilo k životu s církví a mnozí prostřednictvím misií mohli obnovit svoji horlivost pro šíření dobra. Když procházíme našimi obcemi, často můžeme vidět starý misijní kříž s letopočtem, kdy se lidové misie ve farnosti konaly. Rozmezí mezi opakováním jednotlivých misií bývá mezi 5 až 15 roky. Misie nejsou pouze českou či moravskou záležitostí, ale jsou nerozlučně spjaty s životem církve na celém světě.

Světci a misie

Řada světců prožila lidové misie jako rozhodující okamžik svého života, např. sv. Maxmilián Kolbe nebo sv. Jan Maria Vianney. Mnozí světci se na lidových misí podíleli, např. sv. Evžen Mazenod přispěl k návratu Francie k životu z víry v pohnutých dobách po francouzské revoluci. To, jak si lidových misí vážil sv. Alfons z Liguori, poznáváme z jeho velmi silného výroku: „Farář, který pozve do své farnosti misionáře, si předem může být jist svou spásou.“

Situace po 2. světové válce

Po 2. světové válce proběhly lidové misie v mnoha farnostech. Poslední záznamy na misijních křížích nacházíme z roku 1947-1948. Od té doby se lidové misie u nás konat nesměly. Po pádu totality se možnost pořádat lidové misie opět otevřela, ale podmínky v naší společnosti byly už zcela jiné a původní způsoby používané před více než 50 lety se ukázaly být málo účinné. Postupně se hledala cesta, jak znovu uvést v našich podmínkách lidové misie do života. Misionáři našli svoje originální cesty, a proto mohou misie vypadat v podání různých řeholních společenství odlišně. Jedno však mají vždy společné. Misie jsou dobou mimořádných milostí pro farnost a těm, kdo zde žijí, se nabízí příležitost víc se otevřít Boží lásce.

Mysli si, co chceš...

Velmi charakteristická se mi zdá větička, kterou prý končívali svoje kázaní kazatelé při lidových misiích zhruba před sto lety: „Mysli si, co chceš, dělej si, co chceš, ale pamatuj, že jednou zemřeš a souzen budeš.“ Vystihuje totiž, že misionáři nikoho nenutí, aby víru přijal nebo podle ní žil, ale předkládají neměnné pravdy tak, aby to bylo k jeho dobru, aby rozpoznal, že víra není něco cizího a aby obstál jednou při konečném zúčtování.