POKÁNÍ  ZA  NÁROD

Pro tuto mimořádnou situaci, v tomto Českém národě, kdy my věřící jsme naprosto bezmocní v současné situaci, napsal arcibiskup olomoucký, metropolita moravský a místopředseda ČBK Jan Graubner speciální modlitbu:

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni. Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost. Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi Všemohoucí. Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva. Pokorně a se zahanbením v srdci přiznáváme, že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků, hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin, nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád. K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc. Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře. Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků. Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy, vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí, chovali se jako páni světa a vládci stvoření, upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní, a absolutní je už jen naše nabubřelé já. Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení, která na nás přichází. Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko. Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši, ničí kůrovec, že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem. Jiní prchají před válkou, která se vede proto, aby měl někdo větší zisk, vliv a moc, aby byl odbyt zbraní a jinde měli lidé práci. Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem, jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo i bídu chudáků v rozvojových zemích. Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost, chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům, práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů, na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí, protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci, milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat. Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme. Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout. Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.

Očisti nás Všemohoucí Bože, odpusť nám naše viny, když s lítostí uznáváme svou vinu. Odpusť, že nekážeme pravdu evangelia. Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě, který jsi Cesta, Pravda, Život. Jistota a Moudrost. Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.
Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci. Obrať nás a my se k tobě vrátíme. Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa. Vrať nám radost ze své ochrany a bezbožné budeme učit tvým cestám, svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu. Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval On, když ze sebe nezištně milovat nedokážeme. Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe, nechat se vést moudrostí tvého slova, aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království, království spravedlnosti, lásky a pokoje. Uzdrav tento národ. Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme, že nás, Bože, nezklameš. Amen.

(Jan Graubner)

Litanie v čase nakažlivých nemocí

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi.
Bože Synu, Vykupiteli světa,
Bože Duchu svatý,
Bože v Trojici jediný,

Bože svatý, Bože silný, smiluj se nad námi.
Bože, Králi věků nesmrtelný,
Bože v radách nevyzpytatelný,
Bože v soudech nevystižitelný,
Bože, jenž nechceš smrt hříšníka,
ale aby se obrátil a žil,
Bože, jenž sesíláš nemoci k naší nápravě,
Bože, jenž nás nabádáš v čase nemoci k trpělivosti,
Bože, jenž hlásáš v čase nemoci
nestálost pozemských věcí,
Bože, jenž zkoušíš nemocemi naši trpělivost,
Bože, jenž káráš nemocemi naše hříchy,
Bože, jenž léčíváš duši raněním těla,
Bože, jenž nejistotou smrti voláš k pozornosti,
Bože, jenž máš sečteny dny našeho života,
Bože, jenž máš sečtenou délku naší vezdejší pouti,
Bože, jenž svou pomocí býváš nejbližší,
když nebezpečí bývá nejvyšší,
Bože, jenž usmrcuješ i oživuješ,
Bože, jenž připomínáš nemocným smrt,
soud a věčnost,

Milostiv nám buď, odpusť nám, Pane.
Milostiv nám buď, vyslyš nás, Pane.

Ode všeho zlého vysvoboď nás, Pane.
Od každého hříchu
Od svého hněvu
Od nakažlivých nemocí
Od náhlé a nenadálé smrti
Od nadměrné úzkostlivosti
Od opovážlivé lehkomyslnosti
Od reptání proti prozřetelnosti Boží
Od nadměrného truchlení
při ztrátě svých blízkých
Od věčné smrti

My hříšníci, prosíme tě, vyslyš nás.
Abys nám odpustil,
Aby ses nad námi smiloval,
Abys dobu svého navštívení ukrátil,
Abys nám dopřál času a milosti k pokání,
Abys v nás vzbudil spasitelné úmysly,
Abys nás ozbrojil křesťanskou statečností,
Abys udělil nemocným trpělivost a odevzdanost do Tvé vůle,
Abys zjednal nemocným potřebné ošetření,
Abys udělil nemocným milost svátostí,
Abys žehnal snahám lékařů,
Abys přijal umírající na milost,

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Kriste, uslyš nás. Kriste, uslyš nás.
Kriste, vyslyš nás. Kriste, vyslyš nás.

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Otče náš...
ŽALM 6
Nekárej mě, Hospodine, v hněvu svém,
ve svém rozlícení mě netrestej!
Smiluj se, Hospodine – jsem vysílen,
uzdrav mě, Hospodine – v kostech mám děs!
Do hloubi duše jsem vyděšen –
Hospodine, jak dlouho ještě?!

Obrať se, Hospodine, život mi zachovej,
pro svoji lásku zachraň mě!
V hrobě už na tebe nikdo nevzpomene –
mezi mrtvými kdo by slavil tě?

Svým nářkem vyčerpán
na lůžku noci provzlykám,
slzami polštář zalévám!
Zrak mi vyhasl zármutkem,
zeslábl vinou všech mých nepřátel.

Odstupte ode mě, všichni zločinci,
hlas mého pláče slyšel Hospodin!
Hospodin vyslyšel moje žádosti,
Hospodin přijímá mé modlitby!
Jen ať se stydí a ať se děsí,
všichni mí odpůrci ať ustoupí,
ať jsou zahanbeni ve chvíli!

Pokořme se pod mocnou rukou Boží v době jeho navštívení.
Na Pána vložme všechny své starosti,
neboť on se o nás stará.
Pomoz nám, Bože, náš Spasiteli,
pro slávu svého jména nás vysvoboď.
Buď s námi Tvé milosrdenství,
neboť doufáme v Tebe.

Modleme se:
Bože, jenž býváš hříchem rozhněván a pokáním usmiřován, shlédni milostivě na naše prosby a vzdal od nás metlu svého hněvu, kterou jsme si zasloužili svými hříchy.
Bože, jenž nechceš smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil, uděl nám, kteří k Tobě přicházíme se srdcem kajícím, svou milost a zbav nás svou mocí panující nakažlivé nemoci.
Pane života a smrti, zachovej nás a vytrhni nás svou mocí z každého nebezpečí. Osvěť lékaře, aby nemoc přesně poznali a nemocným věnovali veškerou péči. Požehnej léky, aby měly žádoucí účinek a nemocným sloužily k uzdravení. Kéž nás čas Tvého navštívení povzbudí k nápravě života a upevní v nás myšlenky na spásu. Do Tvých rukou poroučíme své tělo i duši. Vyslyš nás skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Litanie v čase nakažlivých nemocí akt..docx (13793)

Jak můžeme pomáhat duším v očistci

Největší pomoc je oběť mše svaté, tento nejdokonalejší prostředek nemůže nic nahradit. Dnešní den 2.11. je proto kněžím dovoleno sloužit tři mše sv. za zemřelé.

Po mši svaté je nejúčinnějším prostředkem, jak můžeme duším v očistci pomáhat, růženec. Modlitbou růžence (i korunky k Božímu milosrdenství) se denně vysvobozuje mnoho duší, které by musely ještě dlouho trpět.

Dále je to modlitba křížové cesty, kdy obětujeme Kristovo utrpení a smrt za d. v o.

Smírným utrpením. Každé utrpení, ať tělesné nebo duševní, které obětujeme za duše v očistci, jim přináší velkou úlevu.
Almužny a dary na dobré účely, hlavně na misie. (Je možné, že tuto pěknou povinnost zanedbávali. Mnohé duše mají co vyrovnávat buď kvůli nezaplaceným dluhům nebo kvůli nespravedlivé závěti či jiné nespravedlnosti.)
Také zapalování svící duším v očistci pomáhá. Nejprve proto, že je to úkon pozornosti a lásky, pak proto, že svíce jsou posvěcené a svítí do tmy duši v očistci. (Prosíme, aby byl Ježíš pro ně světlem, aby byl pro ně odměnou za to, co dobrého udělali - za jejich pěkné myšlenky, slova, záslužné skutky.)
A na závěr jsou to odpustky. KKC říká: "Protože zemřelí věřící, kteří se očišťují, jsou také členy církve, můžeme jim pomáhat, tím, že pro ně získáváme odpustky, aby byli zproštěni časných trestů, které si zasloužili za své hříchy."

K získání plnomocného odpustku (to znamená, že Bůh jedné duši v očistci odpustí zbytek trestů, které by ještě měla trpět v očistci a jde ihned do nebe) jsou potřebné 4 obvyklé podmínky:

1 - vykonání skutku spojeného s odpustkem,

2 - přijetí eucharistie,

3 - svátost smíření v blízké době (plus mínus týden),

4 - modlitba za papeže a nemít zalíbení ani v lehkém hříchu.

Kromě odpustků, které můžeme získat v tomto dušičkovém týdnu 1-8.11.  když navštívíme hřbitov a pomodlíme se za d. v o. můžeme získat plnomocný odpustek každý den:

- za půlhodinu rozjímavé četby Písma svatého,

- za půlhodinu adorace,

- při patrociniu farního kostela,

- při obnovení svých křestních slibů o velikonoční vigilii, nebo při výročí svého křtu,

- za užívání posvěcených předmětů. Kdo zbožně nosí předmět posvěcený papežem nebo biskupem (medailku, křížek, růženec, škapulíř), může v den slavnosti Petra a Pavla získat plnomocný odpustek. Kromě obvyklých podmínek se ale musí ještě pomodlit vyznání víry. Je-li předmět platně posvěcený knězem, bude za jeho zbožné nošení propůjčen částečný odpustek.

- za účast na prvním svatém přijímání,

- za účast na primici.

- když vykonáme alespoň 3 denní exercicie,

- když přijmeme požehnání papeže Urbi et Orbi (nevadí, že jen u televize, nebo rozhlasu)

Duše v očistci říkají, že pro ně odpustky mají velký význam. Prostřednictvím odpustků je jim přivlastněné zadostiučinění, které nebeskému Otci nabídl Ježíš Kristus. Svatá Gertruda tak horlivě činila, a když umírala, zlý duch jí posměšně říká: „Jak jsi byla pyšná a krutá sama k sobě. Je snad větší pýcha, než když někdo platí cizí dluhy a svoje nezaplatí? Odpykáš svou pýchu, budeš hořet v očistci a já se budu tvé pošetilosti smát.“ Ale v tom se jí ukázal Pán Ježíš, těšil ji a řekl: „Abys věděla, jak milá je mi tvá láska, kterou jsi prokázala ubohým duším v očistci, odpouštím ti v tomto okamžiku všecky tresty, které bys měla trpět v očistci. A poněvadž jsem ti slíbil, že ti stonásobně

odměním vše, tedy rozmnožím bohatě tvoji slávu, a to pro lásku, s jakou jsi obětovala všechny svoje úkony na zadostiučinění mým milým duším v očistci.“ Pamatujme tedy často na duše v očistci a pomáhejme jim zkrátit čas bolestného očišťování. Pán takovou snahu vždycky odmění.

Ten, kdo během svého života často získával odpustky pro duše v očistci, dostane v hodině své smrti milosti, pramenící z odpustků, ale dokonalejším způsobem. Je to hrozná věc: nevyužívat tyto poklady církve pro duše v očistci. Mystička A. K. Emmerichová  řekla:"Žijeme z majetku našich zemřelých prarodičů a rodičů. Snadno však zapomínáme na to, co jsme jim dlužni, jak touží po naší vděčnosti a jak potřebují naši pomoc. Volají: Snášej, trp, modli se, posti se, dávej almužny za nás!"

A tak na ně s vírou vzpomínejme a z očistce jim pomáhejme. Budou na nás vzpomínat, až my budeme umírat. Amen.

Jak můžeme pomáhat duším v.docx (15479)